Český stát za Lucemburků

Václav IV.

index

situace po smrti Václava III.

Jan Lucemburský

Karel IV.

     Václav IV. vládl v letech 1363 ( resp. 1378 - 1419 ), byl synem Karla IV., bratrem Zikmunda Lucemburského a Jana Zhořeleckého. V důsledku otcovy snahy byl již jako dvouletý roku 1363 korunován českým králem a po mnoha diplomatických jednáních a s vynaložením mnoha finančních prostředků byl jako třináctiletý zvolen římskoněmeckým panovníkem a téhož roku v Cáchách korunován. Nebyl příliš silným, roku 1383 byl pod tlakem francouzské diplomacie donucen upustit             od římské korunovační jízdy. Už od otcovy smrti nebyl schopen zaujímat jednoznačné stanovisko ve velkém západním rozkolu, tzv. schizmatu. Neutrálním postojem k papežům v Římě a v Avignonu vyvolal konflikt s arcibiskupem Janem     z Jenštejna, který podporoval papeže v Římě a usiloval o větší vliv církve v českých zemích. Střet vyvrcholil roku 1393 umučením Jana z Pomuku a Jenštejnovou rezignací.

     Nedůsledně také řešil konflikt s českou vyšší šlechtou, která se zformovala          v panskou jednotu a chtěla získat rozhodující podíl na řízení českého státu. Konflikt vyvrcholil roku 1394, kdy byl Václav IV. v Králově Dvoře zajat panskou jednotou spolupracující s markrabětem Joštem Lucemburským a uvězněn na hradě Žebráku. Bratr Jan Zhořelecký jej sice osvobodil, avšak rozpory neustaly, proti králi se sestavila široká panská koalice opět v čele s Joštem a Václav byl donucen listinou z roku 1396 přijmout její požadavky.

     Obdobná situace nastala i v říši. Koncem 90. let se zde vytvořila široká protikrálovská koalice roku 1400 byl Václav zbaven porýnskými kuřfiřty důstojenství římského krále, ačkoli titul dále užíval. Jeho nástupcem se stal Ruprecht III. Falcký. Tím ale spory neskončili. Roku 1402 je opět y¨zajat nespokojenou šlechtou a bratrem Zikmundem a internován ve Vídni. Po útěku je v letech 1403 - 1405 donucován postupně uznávat další a další požadavky vyšší šlechty. Politická nestabilita a morová epidemie z konce 14. století byli hlavními příčinami ekonomického propadu Českého království. Roste sociální napětí, vývoz drahých kovů a dovoz zboží vede k devalvaci groše, což učinilo české zboží nekonkurenceschopným.

     Václav IV. od konce 14. století spolu se svým dvorem a rádci podporoval reformní hnutí, které požadovalo nápravu církve a reformu křesťanství                         v mezinárodním měřítku. to se nejvíce projevilo roku 1409, kdy dekretem kutnohorským projevil otevřenou podporu Husově skupině, neboť jí předal kontrolu nad Pražskou univerzitou. Avšak roku 1412 zaštítil prodej odpustků, z nichž měla královská pokladna značné příjmy, a ocitl se s Husem ve sporu. ke konci Husova života a po jeho smrti nezasáhl proti sílícímu husitskému hnutí a pasivním postojem dal volný průběh událostem, které vyústili v husitskou revoluci. Zemřel roku 1419 krátce po I. pražské defenestraci na Novém Městě na následky rozčilení, když se    o těchto událostech dověděl.